Skialpování mě hodně baví, viz předchozí článek. Nicméně ne vždy je vše tak sluníčkové a prašánkové, jak vypadá z reklamních fotek. Co mě teda na skialpování (občas) nebaví?
7 důvodů, proč (občas) neskialpovat
7 důvodů, proč skialpovat
Skialpinismus mě vždycky lákal. Skialpování mi přišlo jako ideální spojení sjezdování, běžkování a treků do hor. Akorát dle mého názoru není úplně snadné začít. Ano, skialpových kurzů existuje značné množství neb tento sport nabývá na popularitě. Na základní lavinovou prevenci, či ovládání skialpových lyží, pásů nebo otoček dobrý. Ale vrhnout se v zimě do hor se všemi riziky není jen tak. Musím přiznat, že ačkoliv skialpuji již šestou sezónu, asi bych se se stejně zkušeným člověkem jako já na náročnější skialpovou túru nevydala. Naštěstí jsem se už skoro přivdala do skialpové party, takže když jsou na víkend dobré podmínky, tak jedeme.
A co mě na skialpech tolik baví?
Výstup na Dent Blanche (4 357 m n. m.)
Svoboďák prohlásil, že nám „docházejí lehké kopce“. Je tedy třeba zkusit něco jiného a obohatit tak naši „sbírku motýlů“. Z oficiálních 82 evropských čtyřtisícovek jich mám aktuálně vylezeno osmnáct. Po úspěšném aklimatizačním výstupu na Aletschhorn (4 192 m n. m.) jsme tak na začátku září 2017 zamířili i na Dent Blanche (4 357 m n. m.). Dent Blanche, v překladu „bílý zub“, je impozantní čtyřtisícovka ve Walliských Alpách ve Švýcarsku. Na tomto kopci už nestačí tlapat po ledovci a nebát se exponovaných míst. Je třeba si věřit v lehkém lezení na mačkách na skále.
Mauricius levně a komfortně
Nečekaně mi na sklonku roku zbylo pár dnů dovolené, které bylo třeba vybrat. Po všech výletech s lanem, kolem či lyžemi jsem chtěla jet jen někam k moři bez jakéhokoliv sportovního náčiní. Na takovou dovolenou je nejlepší parťák mamka:-). Tak jsem ji oslovila a nadšeně souhlasila. Byl to moc fajn pocit koukat se na mapu letenek a vybírat si z celého světa, kam pojedeme. Měla jsem jasno, že nechci být zavřená v rezortu a nechci už ani do Asie, neb bych ráda poznala i něco jiného. Objevily jsme letenky s Eurowings na Mauricius z Mnichova za 400 EUR. Po kontrole booking.com, že ceny ubytování jsou v rozumných mezí, jsme byly rozhodnuté natotata.
Expediční strava – recenze „sáčků na zalití“
Expediční stravou nazývám dehydratované či lyofilizované jídlo, které je komplet připraveno ke konzumaci po zalití horkou vodou. Ani není třeba špinit ešus, jídlo se připravuje přímo v originálním sáčku. Pak už jej jen pořádně promícháte, sáček uzavřete, počkáte deset minut a můžete obědvat či večeřet.
Výstup na Aletschhorn
Na začátku září jsme po dlouhém váhání nad předpovědí počasí vyrazili na týden do Švýcarska s ambiciózním plánem vylézt na dvě čtyřtisícovky. Program byl vskutku napjatý. Ještě v sobotu 2. září v poledne jsme divoce balili v Praze, a další sobotu už jsme zas potřebovali být v Kostelci nad Černými lesy na svatbě kamarádky krásní a umytí. Šance jak vše stihnout byla. Ale bez jediného rezervního dne:
Šest mini ferrat u Prahy
Víkend 28.-29.10. byl náš první, a dle diáře vypadá, že i poslední, který jsme v letošním roce strávili v Praze. V sobotu jsme tedy alespoň vyrazili na Slánskou horu u města Slaný, kde je vystrojeno šest krátkých ferrat. Vůbec jsem netušila, že nějaká ferrata takto blízko u Prahy existuje. A navíc, na via ferratách Slaný si užije i pokročilejší lezec zajištěných cest. Ano, jsou kraťounké (kolem 70 metrů). Tím spíš mě nenapadlo, že „nevyběhneme“ všech šest naráz.
Okradení na sedm způsobů
Akorát koukám po letenkách, kde se ještě prohřát před zimou, když je teď takové plonkové období (ani teplo, ani sníh). Destinaci, kde nepoužiju ani sedák, ani pohorky. Ale naopak konečně vytáhnu svoje nové plavky od Victoria Secret:-) A fešné šatečky. A maminku. Ale trochu se i děsím, co se zase stane a jak. Náš taťka už fakt vrtí hlavou, že to není možné, neb většina níže uvedených příběhů se právě stala v kombinaci mě a mamky na cestách. A my se vždycky tak snažíme. Fakt.
Takže, kde všude už mě okradli: