outdoorova.cz
Pokud mě trvale a pravidelně sledujete na Facebooku, tak tento článek pro vás bude pouhé opáčko. V minulých deseti týdnech jsem na Facebook přidávala každý čtvrtek jednu vychytávku, se kterou mám osobně velmi dobré zkušenosti. Jedná se o věci na kempování, na kolo, na cestování i do hor. Taková všehochuť, stejně jako jsou moje aktivity. Některé vychytávky měly opravdu velké ohlasy, tak bych nerada, aby zapadly v historii „timeliny“.
Silniční cyklistika je naprosto ideální sport pro páry a smíšené skupiny. Nevím, jak to máte vy. Ale u nás, když jdeme třeba v Alpách na trek, Svoboďák se prochází, já makám a stejně nestíhám. Když si jdeme zaběžkovat, manžel se už někde sluní na kopci, zatímco já jsem tak vyřízená, že musím zastavit někde v půlce. Na horském kole si zlehka šlape, já za ním funím. Za to na silničce…Aneb deset důvodu, proč by holky měly chtít jezdit i na silničce:
V květnu jsme měli veselku. Velkou venkovní svatbu trvající od pátku až do neděle, které se zúčastnilo 240 lidí (včetně 40 dětí). A byla to jízda. Pro inspiraci i pro památku jsem se rozhodla sepsat pár vychytávek pro velké, méně formální venkovní svatby, které se nám osvědčily. A často i ušetřily dost peněz.
Skialpování mě hodně baví, viz předchozí článek. Nicméně ne vždy je vše tak sluníčkové a prašánkové, jak vypadá z reklamních fotek. Co mě teda na skialpování (občas) nebaví?
Skialpinismus mě vždycky lákal. Skialpování mi přišlo jako ideální spojení sjezdování, běžkování a treků do hor. Akorát dle mého názoru není úplně snadné začít. Ano, skialpových kurzů existuje značné množství neb tento sport nabývá na popularitě. Na základní lavinovou prevenci, či ovládání skialpových lyží, pásů nebo otoček dobrý. Ale vrhnout se v zimě do hor se všemi riziky není jen tak. Musím přiznat, že ačkoliv skialpuji již šestou sezónu, asi bych se se stejně zkušeným člověkem jako já na náročnější skialpovou túru nevydala. Naštěstí jsem se už skoro přivdala do skialpové party, takže když jsou na víkend dobré podmínky, tak jedeme.
A co mě na skialpech tolik baví?
Svoboďák prohlásil, že nám „docházejí lehké kopce“. Je tedy třeba zkusit něco jiného a obohatit tak naši „sbírku motýlů“. Z oficiálních 82 evropských čtyřtisícovek jich mám aktuálně vylezeno osmnáct. Po úspěšném aklimatizačním výstupu na Aletschhorn (4 192 m n. m.) jsme tak na začátku září 2017 zamířili i na Dent Blanche (4 357 m n. m.). Dent Blanche, v překladu „bílý zub“, je impozantní čtyřtisícovka ve Walliských Alpách ve Švýcarsku. Na tomto kopci už nestačí tlapat po ledovci a nebát se exponovaných míst. Je třeba si věřit v lehkém lezení na mačkách na skále.
Nečekaně mi na sklonku roku zbylo pár dnů dovolené, které bylo třeba vybrat. Po všech výletech s lanem, kolem či lyžemi jsem chtěla jet jen někam k moři bez jakéhokoliv sportovního náčiní. Na takovou dovolenou je nejlepší parťák mamka:-). Tak jsem ji oslovila a nadšeně souhlasila. Byl to moc fajn pocit koukat se na mapu letenek a vybírat si z celého světa, kam pojedeme. Měla jsem jasno, že nechci být zavřená v rezortu a nechci už ani do Asie, neb bych ráda poznala i něco jiného. Objevily jsme letenky s Eurowings na Mauricius z Mnichova za 400 EUR. Po kontrole booking.com, že ceny ubytování jsou v rozumných mezí, jsme byly rozhodnuté natotata.
Expediční stravou nazývám dehydratované či lyofilizované jídlo, které je komplet připraveno ke konzumaci po zalití horkou vodou. Ani není třeba špinit ešus, jídlo se připravuje přímo v originálním sáčku. Pak už jej jen pořádně promícháte, sáček uzavřete, počkáte deset minut a můžete obědvat či večeřet.