Tour de France jako fanoušek na startu etapy

Na letošní dovolenou na začátku července jsme zamířili do francouzských Alp. Shodou náhod zde projížděl i legendární cyklistický závod Tour de France. Časově i geograficky se nám hodilo zajet se podívat na start desáté rovinaté etapy z olympijského městečka Albertville. Říkali jsme si, že kopcovitá etapa a její vrchol by asi byly divácky atraktivnější. Ale zas takoví fanoušci nejsme. Raději na kole jezdíme, než na ně koukáme.

V oblasti jsme byli už den předem a našli super bydlíkoviště asi 4 km od centra závodu. Zaparkovat dodávku by asi vyšlo i přímo ve městě, ale máme rádi stín, trávu a svůj klid. Tour měla volný den. My jej naopak využili k výjezdu na legendární Col de la Madeleine, které bylo součástí Tour loni. A to rovnou z té těžší, tedy prudší strany – 19 km stoupání, 8% průměrný sklon a přes 1 500 výškových metrů.

S následujícím „fanouškovským“ dnem jsme si ale nevěděli úplně rady. Něco jsme vyčetli na stránkách obce pomocí překladače z francouzštiny. Nicméně vůbec jsme si nedokázali představit, jak bude akce obří, jak velké davy ji navštíví, jak dlouho člověk musí být někde předem, aby něco viděl, natož kde. Těch nejistot bylo moc, abychom tomu obětovali celý den, kor když následující dva má pršet. V den závodu jsme si vyjeli si na lehký švih tak, abychom před 11 byli v Albertville. V jedenáct totiž mají startovat alegorické vozy, které prý házejí „nějaké lentilky“.

A opravdu. Na startu závodu byla nejprve různá malá vozítka, kola či hostesky. A rozdávali různé předměty – bio mýdlo, kšiltovku, tričko, kávu, sušenku. Dvě hodiny před startem samotného závodu je nahradily velká, úžasně vyzdobená a vytvořená vozidla dle invence a možností dané firmy. Na nich byli v postrojkách přikurtovaní muži a ženy v kostýmech, kteří doslova rozhazovali do davu další předměty –  gumové medvídky, utěrku, podtácky, sušenku, tašku, lžičky, tužky. Soutěživá atmosféra mě teda taky trochu strhla a reklamních předmětů jsme vyzískali docela dost.

Tato karavana alegorických firemních reklamních vozů prý objede celou trasu dané etapy, aby pobavila a potěšila fanoušky na trati. Jako ve městě dobrý. Ale nedokážu si představit, jak takové vozidlo překoná třeba to Col de la Madeleine nebo Mont Ventoux. Neviděl jste někdo?

Zbývající hodina a půl do startu utekla náramně. Šli jsme se podívat koridorem dále, kde se po odjetí alegorických vozů zformovaly týmové autobusy, kde technici dolaďovali poslední detaily na závodních bicyklech. Byla to přehlídka naprosto luxusních kol i speciálně upravených autobusů. Chtěla bych ho vidět vevnitř.

Postupem času začali z autobusů vycházet samotní závodníci, neb se každý tým musí dostavit na podium. Náhodou jsme se ocitli u místa, kde závodníci čekají na pokyn nájezdu na podium a všechny naše oblíbence si tak mohli prohlédnout asi ze dvou metrů. Na první pohled bylo vidět, kdo je vrchař a kdo sprinter teda. Naopak nebyl nikde vidět ani gram tuku navíc.

Sotva skončilo představování týmů a závodníků, už se blížil samotný start před radnicí města. Atmosféra skvělá, všude obří obrazovky. Deset, devět, osm…Tento start ale není čas „nula“. Aby závodníky přiblížili fanouškům, táhnou trať opravdu úzkými křivolakými cestičkami historickým centrem města. A až někde za městem jim hlavní rozhodčí odmávne ostrý start. Nicméně i tady to do těch zatáček vcelku řezali.

Samozřejmě najdete po okolí startu i spoustu stánků, ať už lokálních firem či sponzorů. Či se můžete zabavit koukáním na představení místních spolků či třeba si šlapat na trenažéru. Ale proto jsme sem nepřišli.

Bylo to velkolepé, atmosféra skvělá. Byli jsme mile překvapeni „pohodovostí akce“. Možná to bylo tím, že v lokalitě už Tour pár etap letos odjela, nebo, že šlo o nepříliš zásadní rovinatou etapu, či všedním dnem. Nicméně, i když jsme všude přišli akorát na čas, stáli jsme nejdále tak ve druhé řadě, což s našimi 180+ cm opravdu nebyl problém. Pokud někdy budete v okolí Tour, stavte se. Stojí to za to. My byli nad očekávání nadšení.