Před půl rokem jsem si myslela, že touto dobou, 6 dní před odletem do Tádžíkistánu, budu už mít všechno pečlivě nachystané, naplánované, zařízené. Snad že i něco natrénuju. Ale znáte to, dokud není deadline na krku…

V rámci příprav samozřejmě i googlíme různé články a cestopisy o Korženěvské. Nicméně většina příspěvků je spíše o samotné akci. A napsaná až ex post, kdy už prostě člověk ví, co a jak. Nicméně i fáze před mi přijde vcelku napínavá. Je tady tolik otázek, kor, když člověk něco takového podniká úplně prvně v životě. Jaký je asi rozpočet expedice? Jak sbalit jídlo pro dva na 28 dní? A přitom se vejít se vším do limitu v letadle, potažmo následně ve vrtulníku? Kdo mě na expedici pojistí? Jak sbalit lékárničku? Kolik budu potřebovat rolí toaletního papíru? Se (skoro:-) každým tématem jsem večer a více strávila, takže se ráda podělím, třeba to někomu někdy ušetří čas a pomůže. Nicméně varuji, zatím jde o realitou nekonfrontované úvahy. Určitě pak dojde i na článek ve stylu „co bych udělala jinak“, „co bylo úplně zbytečné“, či „co mi chybělo“.

Dlouho dobu jsme si mysleli, že jedeme jednoznačně na Pik Korženěvské (7 105 m). Nicméně, když partnerská cestovka té jediné monopolní v Tádžikistánu, Ak-Sai, vypsala letový řád, trochu jsme znejistěli. Nabízí jeden jediný let 18. července do base campu a druhý 16. srpna zpět. Uvidíme, jak bude vypadat realita, nicméně nechceme spoléhat, že poletí i jindy. Co když bude prezident někde na dovolené? V celé zemi je prý jediný vrtulník, který využívá i vláda a prezident. A pěšky se do BC prý moc nechodí neb není zřetelná cesta a ani to moc dobře po tom rozpraskaným ledovci nejde.