Díky vlastnímu bydlíku jsme začli objevovat i bližší kopce. Víkendový výlet do oblasti Gesäuse se náramně povedl. Netušila jsem, že i mimo ledovce se dá udělat tak dlouhý výlet na tak luxusní „sjezdovce“. A dá. Na kopec Lugauer (2 217 metrů), kterému se díky jeho tvaru přezdívá „Štýrský Matterhorn“.
Parametry výletu vypadají šíleně. 24 kilometrů a dva tisíce výškových metrů. Takové velké převýšení v rámci jednodenního skialpového výletu jsem nikdy nešla. Mám velký respekt. Vyrážíme kousek pěšky z parkoviště u soutěsky Ebnerklamm v údolí Johnsbach.
Po asi 500 metrech nasazujeme lyže a čeká nás „skitouringová“ část výletu. Cesta vede po širokých lesních cestách. Jsou zde dokonce dvě šláplé stopy, aby se dalo povídat. Pohodový nedělní výlet je prokládán loučkami s malebnými salašemi.
Někde tetřívci a skialpinisté zjevně dokáží žít pokojně pospolu, aniž by se příliš omezovali. Skialpový výstup na Lugauer je tak „zpestřen“ i mezisjezdem. Důvodem je právě kopec obydlený tetřívkem, který se musí objet. Aby náhodou skialpinista nezabloudil do tetřívkovo ložnice, je obchvat vyznačen i tyčemi, značkami a dokonce i informační cedulí. Zde opravdu doporučuji ve sjezdu sledovat tyče, nikoliv stopy ve sněhu. Zavedou vás do záhuby, na skalku, kterou jsme museli slézat bez lyží! Cestou zpátky už tento tetřívkovo kopec trochu bolí. Je to přeci jen dalších 350 výškových metrů.
Na prudké „cik caky“ dojde až asi na posledních pěti stech metrech. Jsme upřímně rádi, že tu stopu nemusíme prošlapávat my.
Pod finálním hřebínkem necháváme lyže, stejně jako všichni ostatní. Teda těch „ostatních“ zas tolik není. Asi sedm lidí před námi a sedm za námi. Posledních 300 metrů už je pěšky. Za ideálních podmínek lze asi bez maček. Ale já vřele doporučuji mačky přibalit do batohu. Hřebínek je exponovaný a je to bezpečnější.
A po tak dlouhém výletu by vám bylo líto nevyvrcholit. Lugauer – perla Gesäuse.
A pak vás už čeká top top přírodní neuvěřitelná sjezdovka. Takovouhle fotku bych taky chtěla mít. Půjčuji si z internetu.
Ale reálně je nakonec svah mnohem méně prudší než vypadá z dálky. A i já si sjezd panenskou přírodou užívám. Navíc je svah pokreslený jen jednotkami lyžařů před námi. Prostě dokonalé.
A zde záznam trasy ze Stravy (kdybyste jej někdo používal, dbejte na doporučení z článku o mezisjezdu).
