Dlouho dobu jsme si mysleli, že jedeme jednoznačně na Pik Korženěvské (7 105 m). Nicméně, když partnerská cestovka té jediné monopolní v Tádžikistánu, Ak-Sai, vypsala letový řád, trochu jsme znejistěli. Nabízí jeden jediný let 18. července do base campu a druhý 16. srpna zpět. Uvidíme, jak bude vypadat realita, nicméně nechceme spoléhat, že poletí i jindy. Co když bude prezident někde na dovolené? V celé zemi je prý jediný vrtulník, který využívá i vláda a prezident. A pěšky se do BC prý moc nechodí neb není zřetelná cesta a ani to moc dobře po tom rozpraskaným ledovci nejde.Ještě, abych upřesnila tu „cestovku“. Je to vpodstatě agentura spřažená s vládou a bez jejíchž služeb se na ten kopec prostě nepodíváte. Bez ní nedostanete permit. A bez ní se nedostanete ani do toho vrtulníku. A za toto, plus možnost žít v base campu bez jídla a využívat natahaná fixní lana, si bere 1500 USD. Ale o nákladech na cestu a rozpočtu až v příštím článku.
Koukali jsme tedy i na další kopce ve střední Asii. Z pětice kopců tzv. „Sněžného leoparda„, Pik Pobědy nebo Komunista nepřicházely v úvahu kvůli obtížnosti. Pik Lenin je prý „nudný turistický“ kopec. Takže k řešení zbyl Chan Tengri (6 995 m nebo 7 010 m s návějí) či Korženěvská. Dle předchozího příspěvku je jasné, jak to dopadlo. Nicméně rozhodování bylo dlouhé až nekonečné. Vyptávali jsme se, načítali, googlili a pak si sepsali krásnou tabulku výhod a nevýhod, ale neuměli jsme z ní udělat závěry.
Pik Korženěvské
Plusy
– opravdová sedmitisícovka
– do stejného BC jede i kamarád Hrdís
– máme teď relativně čas (Chan by stačil asi o týden méně)
– lépe rozdělená náročnost jednotlivých dní
– šance na lepší klima
Mínusy
– tádžikská agentura moc nefunguje, složitá komunikace
– nutnost víz
– dražší
– zato horší služby
Chan Tengri
Plusy
– kyrgyzská agentura funguje výborně
– levnější
– flexibilnější, vrtulník léta obden
– bezpečnější země
– netřeba víza
Mínusy
– sedmitisícovka jen v některých pramenech
– nejsevernější sedma = prý je tam výrazně větší zima a vítr
– náročný poslední útočný den – i technicky i časově, až 22 hodin na cestě
– jeli bychom jen ve dvou
Takže se průběžně měnily preference, a když už opravdu bylo třeba koupit letenky, vedla zrovna Korža. Tak uvidíme.
