Velká outdoorová svatba

V květnu jsme měli veselku. Velkou venkovní svatbu trvající od pátku až do neděle, které se zúčastnilo 240 lidí (včetně 40 dětí). A byla to jízda. Pro inspiraci i pro památku jsem se rozhodla sepsat pár vychytávek pro velké, méně formální venkovní svatby, které se nám osvědčily. A často i ušetřily dost peněz.

Výzdoba

240 lidí vyžaduje opravdu velký prostor. Když jsem areál viděla „očima nevěsty“ a doma těch pár roliček (i když to bylo čtvrt kilometru) organzy, několik sáčků perliček, dřevěných srdíček a balónků z Aliexpressu, říkala jsem si, že se to úplně ztratí. A místo nebude vypadat slavnostně. Nakonec výzdoba naprosto předčila očekávání. Vytiskla jsem pro představu pár obrázků z Pinterestu, rozdala materiál mezi kamarády a ono to vznikalo. Zde je na místě dodat, že 130 lidí nám dorazilo pomoct už v pátek. A nakonec se to ukázalo i jako bezva nápad. U práce se i propojily a seznámily různé skupinky. Takže sobotní party byla o to mocnější:-).

• Květiny

Nejvíc parády udělaly květiny a zeleň. Břečťan a vrba z chaty (trhané za bouřky – díky, Šárinko a tatínku!), kopretiny z louky, mech a borůvčí z lesa. A abychom měli i nějaké květy, vykoupili jsme za 800 Kč bílé chryzantémy z LIDLu.  Kytky jsme dávali do „váziček“, respektive do pětilitrových zavařovacích sklenic. Tak si je s předstihem sbírejte. Můžete i menší. My jich měli 70, což bychom z vlastních zásob nedali. Zkuste se zeptat v nějaké hospodě. Zavařovačky se dají použit i jako svícny. Ale je škoda nechat květinovou výzdobu jen ve vázách. Větvičky vrby jsme přivazovali na dřevěné trámy, břečťan se dával na stoly.

Svatební kytici pro mě, maminky a svědkyni a korsáž pro ženicha a svědka jsem si teda nechala uvázat profi. Den předem jsme jim ale dovezli náš břečťan i borůvčí, které do kytic zakomponovali. A vše tak krásně ladilo.

• Stoly

Dlouho jsem řešila, co na stoly. Jaký běhoun. Pro 240 lidí se totiž bavíme o mnoho „metrech stolů“. Takže i juta by byla drahá. Navíc areál byl spíše dřevěný a hnědý, tak tam chtělo něco bílého. Nakonec jsem pořídila netkanou tkaninu v šíři 30 cm. Je levná a vypadá dobře.

• Balónky

Balónky, balónky, balónky. Více balónku navázaných k sobě v kombinaci s větvičkami udělá hodně parády. Jen to nafukování je i s kompresorem peklo.

• Záclona

Obyčejná záclona z IKEA (19 korun za metr) zavěšená pod strop celý prostor neuvěřitelně pozvedla.

Občerstvení

Samozřejmě jsme měli klasický raut i teplá jídla. Koláčky i minzákusky. Zde bych chtěla dát jen tři tipy na pochutiny, které mě samotnou překvapily, jaký měly u hostů úspěch. A které jsou navíc skoro bez práce. Pro 240 lidí bylo nereálné vyrábět nějaké chlebíčky či jednohubky.

• Vafle

Mamka zadělala den předem těsto na vafle. Pak už jsme jen vytáhli vaflovač, naběračku, malinovou marmeládu a zakysanou smetanu a vznikl samoobslužný vaflový bar. Když si později někdo dokonce napsal o recept, aby mohl vafle udělat na rozlučku v práci, byli jsme fakt potěšení.

• Dobrý chléb

Dobrý chléb je základ. Ten z Lomnice nad Lužnicí byl dokonalý. Nejeden svatebčan řekl, že na rautech většinou pečivo vynechává, ale u nás jí chléb i samotný. A v pekárně nám na bochníky udělali i tématicky srdíčka:-). Jinak ale doporučuji si nechat chleba rovnou nakrájet. K dobrému chlebu pak už stačí jen kvalitní uzené, špekáčky na oheň či vegetariánská pomazánka. A máte dostatečné občerstvení pro ty, kteří vám přijedou pomoct už den před obřadem.

• Sádlo a škvarky

Já sama sádlo ani škvarky nejím. Takže by mě ani nenapadlo je pořizovat. Ale pořád jsem se bála, aby nebyl hlad. Neb odhadovat množství čehokoli pro takové kvantum lidí je hodně náročné. Chtěla jsem nějakou zálohu k pivu, když bude „nejhůř“. Tak mi mamka poradila sádlo se škvarkama. Když se k tomu nakrájela cibule, přidala sůl, a ten úžasný chléb, zmizelo sádlo se škvarkama snad jako první.

Slavobrána

Slavobránu v rámci „teambuildingu“ vyrobil ženich se svědkem a kamarádama den před obřadem. Povinný stoleček na matriční listiny jsme našli u babičky na půdě a taťka jej přetřel bílou barvou. Vůbec na půdě u babičky jsme našli spoustu dalších užitečných věcí – ošatky na koláčky, proutěné koše, kameninové hrnce. Koukněte tam taky. Navíc teď frčí rustikální svatby, tak budete i „in“.

Prstýnky

Když jsme rodičům oznamovali zasnoubení, večírek se samozřejmě zvrhnul do plánování svatby. Když přišla řeč na prstýnky, tak nám moji rodiče trochu ze srandy, trochu vážně, nabídli jejich, že je nenosí. To nám přišlo blbý. Ale probrali jsme pak rodinnou klenotnici a našli prstýnky po mojí prababičce a pradědovi, které tam už několik let leží. Nikdo je nenosí. Nikdo je neobdivuje. Nikdo si na ně už ani nevzpomněl. Tak jsme se rozhodli je opětovně použít. Prababička se o mne jako miminko i starala, neb mamka ještě studovala a taťka pracoval. Tak je to i hezky symbolické. Po 77 letech od jejich svatby jsme na prstýnky jen nechali dorýt naše iniciály a datum. Takže prstýnky máme za 500 Kč a ještě mají příběh.

Prstýnky jsme měli na obřadu položené do vypadlého hnízda, které se dozdobilo mechem a perličkami. Jednoduché, vkusné a přírodní.

Přírodní konfety

Dalším otazníkem bylo, co na nás budou svatebčané házet, až budeme odcházet špalírem. Rýži jsem nechtěla. Prý následně bobtná ptáčkům v břiše. A navíc ji pak máte plnou hlavu a nejde z účesu vybrat. Obřad jsme měli na břehu rybníka, takže ani umělé konfety nepřipadaly v úvahu. Nakonec jsme na zahradě orvali právě restoucí keř. Báli jsme se, že kvítky nebudou lítat a lítaly!

Šaty

Vybrat šaty, byl hned po fotografovi druhý největší problém. A pokud nechcete klasiku, korzet a obruče, tak je nabídka v půjčovnách vskutku limitovaná. Když k tomu ještě měříte 180 cm, musíte vyloučit i šaty zkrácené pro menší nevěsty. No a ty jedny jediné, které byly akceptovatelné, zas byly zamluvené. Naštěstí mi někdo poradil anglický eshop ASOS.  Tam jsem pořídila svatební šaty, které se mi líbily, hodily se k místu, cítila jsem se v nich skvěle a byly za zlomek ceny půjčovného. Eshop ASOS byl spolehlivý, nabízí zasílání tam i zpět zdarma a nebyl sebemenší problém s vracením peněz. A to jsem ty šaty měla doma postupně tak desatery.

Dort

Když jsme procházeli katalog dortů vybrané cukrárny Svoboďákovo rodičema, ceny dortů byly rozumné. Až do doby, než jsme nalistovali sekci „svatební dorty“. Prostě vše, co je svatební, má šílenou přirážku. Proč však za ten samý dort platit více, kvůli tomu, že má přívlastek svatební? A k tomu je často nevkusný a potažený nekvalitním fondánem. Na druhou stranu, krájení dortu je tradice a my chtěli krájet něco „impozantního“. Opět pomohl Pinterest. Naskládáme klasické dorty do třech pater na dřevěný stojan. Nakonec se do toho Svoboďák (manžel) pustil s takovou vervou, že vznikl stojan hned pětipatrový, který všichni obdivovali. Už byl i na dalších třech svatbách. Tomu říkám z nouze ctnost.

Hry pro svatebčany

Občas jsem na různých facebookových skupinách četla diskuze, které řeší, jak zabavit svatebčany. Jakou jim vymyslet aktivitu, když se jdete fotit. Jak zabavit děti. Věřte, že když máte na svatbě 200 dospělých (a alkohol) a 40 dětí (a les), tak nic takového nepotřebujete. Zabaví se velmi dobře sami. Neztrácejte tak čas ani peníze na nějaké svatební noviny, omalovánky, tomboly, a koutky pro děti. Raději místo toho pozvěte o pár lidí více.

Program

Stejně tak jsme nevytvářeli příliš podrobný program. Proč se zbytečně stresovat, že něco nestíháme, nebo není načas? Vždyť je to všem jedno, tak proč si na sebe šít bič? Stejně na paletě více prken není.

A jak se z toho nezbláznit?

Delegujte. Pro jednoho člověka není problém se po cestě na svatbu někde zastavit a něco vyzvednout či něco zařídit. Vám samotným by z toho hráblo. Naši kamarádi a rodina byli tak nápomocní, že jsme z toho dojatí ještě teď. A navíc vypadali, že jim to i dělá radost.

A kromě delegování, mějte i někoho, kdo bude mít svatbu na povel. Je to třeba. Před svatbou si to organizujte, ale ve svatební den, už to musí být někdo jiný. Vy nebudete mít čas vůbec na nic. (Díky, mami!)

Byl to dobrý nápad?

I když si dost lidí klepalo na čelo, my sami často pochybovali, tak zorganizovat velkou outdoorovou veselku, bylo to nejlepší rozhodnutí. A ano, šli bychom do toho znova.

Všechny fotky v článku jsou od bezvadného svtabního/outdoorového fotografa JK Photo – Jan Kyncl.