Na našich výletech velmi často a rádi přespáváme v autě. Dříve v Oktávce, teď v Alhambře. Na parkovištích plných obytných vozů či karavanů působíme jako exoti. Loni ve Val di Fiemme k nám přišel postarší německý pár a říkali, že tak taky začínali. Malé auto, pak větší auto, pak transportér a skončili u obytňáku. A předpovídali nám stejnou budoucnost. Mě se to teda nezdálo úplně pravděpodobný, neb obytňáky mám spojený právě s německýma důchodcema, a nikdy mě to nelákalo, ba i přišlo jako zbytečný luxus.
Takový bydlík vychází mimo sezónu s neomezeným počtem najetých kilometrů na 2 400 Kč/den. Což je velmi příjemných 400 Kč na osobu. Nicméně ceny v sezóně se výrazně liší. Žere teda jako dvě auta (průměrnou spotřebu jsme měli 13,6 l / 100 km), ale zas všechny tunely a dálnice platíte jako jeden osobák (stačí na to normální řidičak, neb má do 3,5 tuny – asi nenaložený:-). Občas to s vámi pěkně zacloumá (když zafouká nebo když předjedete náklaďák). Ale jinak je to super. Jeden řídí a zbytek společně sedí u stolečku s Plzní nebo vínem. Cesta tak příjemně utíká i přes maximální rychlost 100 km/h na dálnici.
Už cestou na Rozvadov na nás všechny ostaní bydlíky mávali. Čímž jsme pochopili, že bydlíkáři se zdraví. A že to asi nebude jen tak. Takže jsme jako úplní nováčci o to vehementněji na všechny mávali. A vždy porovnávali, kdo ho má většího.
První bydlíkovište, kde jsme zakotvili, bylo v Cervinii, přímo pod Matterhornem. Tady by se dala točit reklama na bydlíkaření. Navíc tam i co dvacet minut pendloval skibus přímo k vleku. Díky volnu přes Velikonoce a asi kilometru vzdálenému lyžařskému středisku, bylo bydlíkovište docela plné (cca 50 kusů). Po výletu na jeden z Breithornů (4 165 m) jsme si před bydlíkem začli dělat maso naložené z domova, natáhli šňůru na sušení, vytáhli kartonky Plzniček, pustili hudbu, rozložili stůl se židlema a žili venku. Prostě pohoda. Bylo asi půl páte a pořád nikde nikdo. Říkala jsem, že ty bydlíkáři musí být dost nadšení lyžaři, když jezdí do posledního vleku. Ale ani posledním skibusem skoro nikdo nepřijel. Postupem času, než jsme uvařili, najedli se, přebalili a loupli pár piv, začli však vycházet lidi z bydlíků. Oni žili celou tu dobu VEVNITŘ! Stejně jako my byli překvapení z nich, divili se i oni, a trochu se na nás chodili koukat. Šest lidí PŘED bydlíkem asi ještě nikdy neviděli.
Dost věcí zjistíte i sami empiricky. Třeba, když vám v půjčovně řeknou, ať do záchodu na začátku vždy nalijete 60 ml chemie a jeden litr vody. Tak 60 ml chemie a jeden litr chcanek neudělá stejnou službu. Nebo, že je před každou jízdou nutné udělat „cabin crosscheck“ jako v letadle, jinak vám všechno popadá při první zatáčce na hlavu. Nebo, že si musíte dávat pozor nejen vpravo, vlevo a vzadu, ale i nahoře. Nějaké stříšky záchodků u dálnice jsou sakra nízké a pekelně přesahují. Nebo, že by se vám fakt hodilo velké koště a hadr na podlahu.
