Zdá se to skoro nemožné, ale už tři (!) roky jsme nebyli na žádné alpské čtyřtisícovce. Poslední fotku i článek jsem našla z výstupu na Dent Blanche v roce 2017. Letos na začátku července jsme po bedlivém sledování otvírání hranic vyrazili bydlíkem na dva týdny na dovolenou do Francie. Cílem byl národní park Écrins, kde se vyskytují dvě nejjižnější a nejzápadnější evropské čtyřtisícovky. Což znamená jediné, je to fakt daleko.
Výstup na Dent Blanche (4 357 m n. m.)
Svoboďák prohlásil, že nám „docházejí lehké kopce“. Je tedy třeba zkusit něco jiného a obohatit tak naši „sbírku motýlů“. Z oficiálních 82 evropských čtyřtisícovek jich mám aktuálně vylezeno osmnáct. Po úspěšném aklimatizačním výstupu na Aletschhorn (4 192 m n. m.) jsme tak na začátku září 2017 zamířili i na Dent Blanche (4 357 m n. m.). Dent Blanche, v překladu „bílý zub“, je impozantní čtyřtisícovka ve Walliských Alpách ve Švýcarsku. Na tomto kopci už nestačí tlapat po ledovci a nebát se exponovaných míst. Je třeba si věřit v lehkém lezení na mačkách na skále.
Výstup na Aletschhorn
Na začátku září jsme po dlouhém váhání nad předpovědí počasí vyrazili na týden do Švýcarska s ambiciózním plánem vylézt na dvě čtyřtisícovky. Program byl vskutku napjatý. Ještě v sobotu 2. září v poledne jsme divoce balili v Praze, a další sobotu už jsme zas potřebovali být v Kostelci nad Černými lesy na svatbě kamarádky krásní a umytí. Šance jak vše stihnout byla. Ale bez jediného rezervního dne: