Akorát koukám po letenkách, kde se ještě prohřát před zimou, když je teď takové plonkové období (ani teplo, ani sníh). Destinaci, kde nepoužiju ani sedák, ani pohorky. Ale naopak konečně vytáhnu svoje nové plavky od Victoria Secret:-) A fešné šatečky. A maminku. Ale trochu se i děsím, co se zase stane a jak. Náš taťka už fakt vrtí hlavou, že to není možné, neb většina níže uvedených příběhů se právě stala v kombinaci mě a mamky na cestách. A my se vždycky tak snažíme. Fakt.
Takže, kde všude už mě okradli:
(1) V městské hromadné dopravě – Indie. V autobuse těsně po příletu. Pocit, že víte, že se něco děje, neb na sebe chlapci okolo podezřele mrkají. Vystupujete a v tom ucítíte ruku v kapse a celá situace vám dojde. Jenže v tu chvíli už autobus odjíždí, chlapci mizí. Bezmoc. Jako v sáčku jsem měla jen pár rupií na denní potřebu. Ale naštvalo mě to, neb celá akce byla dost průhledná.
(2) V hostelu – Nový Zéland. Vařím si jídlo v kuchyňce v hostelu. Kabelku mám na kuchyňské lince. Jenže si potřebuji nakrájet cibuli a tak jdu o tři metry dále pro prkénko. A v tu chvíli vyskočí nějaký týpek, popadne kabelku a uteče. Vše je zaznamenáno na bezpečnostních kamerách. Voláme policii. Po několika dnech jej i odlovili, ale dluhů už měl tolik, že stejně nic.
(3) Na recepci v hotelu – Thajsko. Ve všech průvodcích píšou, ať nic nenecháváme v bambusových chatrčích na profláklých plážích na ostrově Ko Pha Ngan, a dáme si cennosti raději do hotelového sejfu na recepci. Tak si jako uvědomělé cestovatelky opravdu peníze uložíme na recepci. Akorát když při odjezdu peníze vyzvedáváme, pár padesátieurových bankovek chybí. Samozřejmě jsme nedostaly žádný doklad. Voláme policii. Odvezou nás na stanici, asi abychom se cítily, že situaci řeší. Ale ani si nevezmou kontaktní údaje, kdyby náhodou zloděje našli. Je to zjevně jedna parta.
(4) V nočním dálkovém autobuse – Thajsko. Dalo by se říct, že nás okradli dvakrát během 24 hodin. Po výše popsané situaci s recepcí se přesouváme nočním autobusem dále. Víme, že noční autobusy jsou v Thajsku nechvalně známe. Ze zavazadlového prostoru se věci bežně ztrácejí. Cestujeme jen s 30 litrovým baťůžkem a bereme jej přímo na palubu. Mamka sedí ve druhém patře přímo nad řidičem. Usne s kabelkou v ruce a jejím popruhem omotaným přes tělo. A během spánku z kabelky z pěněženky zmizí dvě padesátieurovky ze čtyřech. Opět jen trochu, aby si toho člověk nevšiml hned.
(5) Přímo v pokoji – Kuba. Prozřetelně si schováváme hotovost na více místech. Nejdokonalejší skrýš nám přijde v balíku vložek. Během ubytování na Kubě v takzvané „casa particular“, po návratu z večeře u domácích o patro níže, sbíráme v pokoji ze země jednu vložku. Nepřikládáme tomu žádný důraz, asi vypadla. Co se stalo, nám došlo až po dvou dnech, když počítáme zbylou hotovost. Asi někdo přeskákal po střeše…
(6) V ruinách paláce při východu slunce – Indie. Pozorujeme východ slunce, sedím na jednom z balvanů a fotím. V tu chvíli přiskočí opice a odnese celou kabelku, kterou jsem si odložila vedle. Tenkrát ještě i s pasem! Jsem zoufalá. Každým krokem, kterým se přiblížím ke zvířecí zlodějce, se o to více vzdálí. Už propadám panice. Když opice seskáče na spodní terasu, začne zkoumat obsah kabelky. Nejvíce ji zaujmou žvýkačky. Jednu si dokonce rozžvýká a pak ji pacičkami vytahuje z pusy tam a zpět. V tu chvíli po ní házím kamenem. A hurá, utíká s kořistí Orbitek, ale bez kabelky.
(7) Na pláži – Miami, USA. Šly jsme se projít po pláži, a nechtělo se nám tahat osušky ani průvodce, ani věci na převlečení. Nechaly jsme tedy vše rozložené na pláži. Bohužel, aby věci neodletěly, sbalily jsme vše do plážových tašek. Když jsme přišly z procházky, zbyly nám tam jen osušky. Jak říkám, nic ceného, ale jděte po Miami z pláže do hotelu centrem jen v ručníku a plavkách:-)
Co dělám špatně?
Jako rozený optimista, aspoň vidím pozitivně, že:
- jsem nikdy nepřišla o vše, ale jen o část peněz. Rada nemít vše na jednom místě je tedy nad zlato, či alespoň nad pár set dolarů.
- nikdy jsem nepřišla o pas či jiné doklady. Ty poslední dobou nosím v takové obdobné ledvince na tělo pod sukní/kalhotami.
- vím jak na opičí zloděje.
A jaké máte zkušenosti vy? Už vás taky někdy na cestách okradli? Jak řešíte péči o doklady, karty a peníze? Že bych se poučila a vrátila se třeba tentokrát bez úhony.
7 komentářů
Ahoj Eliško, zrovna jsem v Ekvádoru a ráno mě v autobuse okradli.
Zajímavé, že teď narážím na tvůj příspěvek.
Můžu si za to sám, nechal jsem si telefon jen tak v kapse u kalhot a když jsem nastupoval, drali se ven dva mladíci, co jakoby zapomněli vystoupit.
Táhnul jsem velký batoh, mám v něm věci na spaní, stan, pláštěnku a tak.
Zjistil jsem to asi po minutě, samozřejmě byli pryč.
Naštěstí mám záložní telefon, teď bojuji s aktivací místní simky.
Byl jsem na policejní stanici, přes google translator jsme sepsali protokol,
protože má španělština je fakt bídná a možná, že mi pojišťovna doma něco dá.
Vím, že příště budu opatrný, všechno na těle pod oblečením a v batohu.
Nakonec to dopadlo relativně dobře.
Tak ať se zadaří a ahoj.
Standa
Ahoj Stando, tak to je teda shoda náhod, i když trochu nešťastná.
Klobouk dolu, že máš hnedka po ruce náhradní řešení, snad simka brzo zafunguje. Co by mě opravdu zajímalo je, jaké máš pojištění? Existuje nějaké takové, co by takové drobné krádeže pokrývalo? To by se v mém případě asi skoro vyplatilo:-) Šťastnou cestu, Eliška.
Občas mám na cestách pocit, že mám najednou nějak méně peněz. Konečně vím proč 🙂 Reálnou zkušenost mám s kopírováním kreditní karty. Přičítám to okamžiku, kdy jsem se na Havaji připojila přes veřejnou wifi v Mekáči a datlovala tam číslo kreditky ve snaze koupit permit do kempu. Po měsíci mi přišlo poděkování za nákup kosmetiky v Japonsku ve výši 26.000,-Kč. Naštěstí reklamace v bance v pohodě a plné výši…
P.S. Všem cestovatelům doporučuju mít dva cestovní pasy. Dva pasy, dvakrát víc klidu.
🙂 Ty jo, tak to je super, že to banka umí vyreklamovat, i když transakce proběhla.
Vidíš, to bych mohla přidat jako bod 8 – zrovna teď v říjnu mi první den na Mallorce volala banka, že mají nějakou podezřelou transakci, a zda jsem platila o půlnoci pět dolarů támhle a dalších pět támhle. Neplatila, takže mi kartu zablokovali pro podezření ze zneužití. Takže souhlas, dva pasy taky doporučuji, a sama mám. A rozhodně taky dvě karty.
To k cestování prostě patří…svět není jen sluníčkový. Za těch dnes už skoro 30 let co se potloukám po světě jsem byl u několika okradení a několikrát se díval na zbraň či nůž z té špatné strany.
Okradení závisí jestli si člověk zaplatí vlastní vystoupení eskamotéra pouze pro sebe třeba při placení na ulici nebo si to ani neužije neb si toho nevšimne, že mu zmizne mobil z batohu nebo je prostě na špatném místě a s skupinkou odrzlíků nic neudělá, prostě ho oberou, smějou se mu do ksichtu a bránit se nemá smysl.
Jojo, je to tak. Vypsané zkušenosti jsou také sesbírané během pár let. A jsem vlastně ráda, že si to „neužiju“ a většinou něco „jen“ zmizne. U toho se člověk aspoň nebojí:)
Mě udivuje,že tolikrát tě okradli v Asii,já o podobných případech slyšel jen zřídka,ale samořejmě nějaké základy jako nedávat na obdiv drahý foťák nebo mobil je asi jasné všude.. a ta Kuba mě úplně překvapuje,tam si myslím,že to musela být fakt náhoda.