Expediční stravou nazývám dehydratované či lyofilizované jídlo, které je komplet připraveno ke konzumaci po zalití horkou vodou. Ani není třeba špinit ešus, jídlo se připravuje přímo v originálním sáčku. Pak už jej jen pořádně promícháte, sáček uzavřete, počkáte deset minut a můžete obědvat či večeřet.
Nikdy dříve jsem expediční stravu nepotřebovala a ani neochutnala, neb člověk si i na vícedenním treku zvládne vcelku úsporně a efektivně vařit bez takovýchto vymožeností, viz inspirace v dřívějším článku. Vždy jsem takové jídlo měla asociované se značkou Travellunch (asi dobrý marketing). Nicméně po dobré radě kamaráda Hrdíse, přečtením recenzí a hlavně po vlastnímu testu jsem se začla dívat i po jiných značkách. Vyzkoušeli jsme Mountain House, vychvalované Adventure Food a Lyo Food (na odkazech jsou moc fajn recenze). Jednotlivá porce se dá sehnat od cca 130 do 200 Kč. Což vypadá sice draze, ale né už tak v porovnání s večeří v base campu za 25 USD (cca 500 Kč).
Ještě nám pár sáčků zbylo, takže i když nejedeme přímo na expedici, občas jimi vezmeme zavděk i při náročnějším alpském přechodu, při spaní ve stanu či bivaku, případně jako nouzovku na dno batohu.
V rámci objevování segmentu expediční a cestovatelské stravy jsme s sebou na Pik Korženěvské nakoupili čtyři různé značky:
U značky Travellunch kvituji, že balení „dvojporce“ opravdu obsahuje dvě plnohodnotné porce. V jednom obalu je dvojnásobná hmotnost (250 gramů) oproti „jednoporci“ (125 gramů). Přijde vám to logické? Mě též. Nicméně ze všech vyzkoušených značek, které dvojité balení vyrábějí, je Travellunch jediný, který tuto logiku následuje. U jiných rádoby dvojporcí bychom hladověli. K dalším kladům pak patří, že cena na porci u dvojbalení vychází lépe.
Každému jistě bude chutnat něco jiného. Ale mě mile překvapilo třeba hovězí s bramborovou kaší (Beef & Potato Hot Pot), či obecně jídla s „bramborami“. Naopak hovězí stroganoff nám přišel bez chuti a už bych jej nekoupila. Především poté, co jsme ochutnali to samé jídlo od značky Lyo Food.
Jak už název vypovída, toto jídlo je lyofilizované, tedy po uvaření usušené mrazem. Polská značka se prezentuje jako 100% přírodní, která si ingredience pěstuje sama či odebírá od lokálních farmářu. Měli jsme na Lyo Food dobré reference a osvědčilo se. Už pohledem vypadalo jako opravdové jídlo, kousky masa u hovězího stroganoff byly veliké a chutné. Pro vegetariány zas mohu doporučit farfalle se špenátem a gorgonzollou. Mezi další velké plus patří provedení sáčku. Poté co jídlo zalijete a ono nabobtná, lze sáček odtrhnout níže. Odpadá tak lovení stravy lžící až „zeshora“ a špinavá ruka až po zápěstí. V base campu jsme potkali i ambasadora této značky Andrzeje Bargiela, který vyšel a sjel na lyžích všech pět sedmitisícovek bývalého Sovětského svazu za 30 dní. A fakt to jedl.
Ale abych jen nechválila. Rozhodně nezkoušejte jejich velké proce jako dvojporce. Například u toho hovězího váží jedna klasická porce v suchém stavu 113 gramů a velká pouze 152 gramů. Z toho se dva nenajíte. A kvalitě samozřejmě odpovídá cena. Mínusem je i použití nesmyslných hodnot objemu vody. V instrukcích si přečtete například 272 ml nebo 254 ml vody. Což je v podmínkách, pro které je jídlo určeno, skoro až vtip:-). A není radno dávat jiné množství, jinak je jídlo buď příliš tekuté nebo nedodělané.
- MOUNTAIN HOUSE respektive prý ta značka byla v Evropě nově přebrandovaná na SUMMIT TO EAT
Jedná se taktéž o jídlo sušené mrazem, nicméně po otevření nevypadá tak luxusně jako Lyofood. Ale zase je levnější. Naprosto užitečné jsou však linie nakreslené přímo v sáčku, kam až nalít vodu. Nechápu, že to nemají všichni. Díky tomu se nám nestalo, že by bylo jídlo příliš řídké či neuvařené. Vyzkoušeli jsme třeba kuře ve sladkokyselé omáčce či chutnější „chicken korma“. Jídlo mě bohužel přišlo nedosolené, což obzvláště v horách je dost nepříjemné (nikde jinde nesolím tolik).
- ADVENTURE FOOD (neplést s Adventure Menu, to není vysušené)
Jedná se o velmi chutné jídlo, sáčky s vyznačenou měrkou na vodu, bohužel však bez možnosti odtrhnout je níže. Nechávali jsme si je na samotný výstup, neboť mají nejvíce kalorií na porci. Bohužel, trochu jsme to nedomysleli. Dávat si ve výšce nad 6 000 metrů nad mořem chilli con carne, nebyl nejlepší nápad. Po sestupu z vrcholu Pik Korženěvské do C3 jsme měli rozpraskané rty, já klasicky opary a kořeněné jídlo bylo doslova utrpení jíst. Takže volte s rozvahou, zrovna Adventure food má v nabídce dost pikantních příchutí.
Závěrem musím říct, že jsem byla expedičním jídlem docela mile překvapena a často mi i chutnalo. (Jedno)porce jsou dostatečně velké, i pokud je máte jako hlavní jídlo dne a jste chlap. Nicméně i v rámci jedné značky závisí gurmánský zážitek na konkrétní příchuti, proto kombinujte. A taky se to teda nedá jíst pořád. Své by o tom mohli vyprávět Hrdís s Katkou, kteří někde vyzískali asi šedesát sáčku nějaké prošlé francouzské značky ve dvou příchutích:-). Jako doplněk jídelníčku, na krátké úderné akce, kdy chcete hodit jeden pytlík do batohu a víc neřešit, či na expedice nebo jako záloha, se jedná o vskutku užitečný pokrm. A „vaření“ se skoro nedá zkazit. To „skoro“ reprezentuje nutnost vyndat absorbér kyslíku, malinkatý sáček, ješte před zalitím vodou. Už jsem byla svědkem hádky nad znehodnocenou večeří, tak bacha na to!:-)
A jaké jsou vaše zkušenosti?
