Víkend 28.-29.10. byl náš první, a dle diáře vypadá, že i poslední, který jsme v letošním roce strávili v Praze. V sobotu jsme tedy alespoň vyrazili na Slánskou horu u města Slaný, kde je vystrojeno šest krátkých ferrat. Vůbec jsem netušila, že nějaká ferrata takto blízko u Prahy existuje. A navíc, na via ferratách Slaný si užije i pokročilejší lezec zajištěných cest. Ano, jsou kraťounké (kolem 70 metrů). Tím spíš mě nenapadlo, že „nevyběhneme“ všech šest naráz.
Je pravda, že podmínky nebyly ideální. Ještě cestou autem lehce pršelo, den předtím hodně. Takže skála mokrá. A pohorky obalené bahnem. S myšlenkou vylézt všechny cesty jsme je vzali pěkně popořadě zleva. Jednu po druhé. Kromě nás tam v tento doslova podzimní den byli jen dva kluci, takže nebylo třeba nijak taktizovat.
Už první cesta „Richtrovka“ mě vcelku překvapila. Při dolézání vrcholu vás to od skály docela odtlačuje. Na to, že šlo o B/C „za humny“, mě výstup nepřišel vůbec triviální. A při sestupu by se v tom kluzkém bahně skoro hodilo i lano dolů:-).
U druhé cesty „Spirála“ jsem začala i trochu remcat, že to je taková „outdoorová posilka“. Tím, jak mi boty na skále moc nedržely, jsem to celé musela udržet rukama.
Třetí „Cesta přátelství“ si schovává místo, které si zapamatujete, ve své druhé polovině. Jdete po plotně a najednou tam jakoby chybí umělé a do té doby pravidelné a pohodové stupy a zůstane ta plotna. Navíc v ní přecvakáváte karabiny. Ruce už začínají být fakt unavené.
Posléze to jeden z chlapců balí a naopak přichází jiný pár obhlédnout situaci. Když vidí, jak to urputnému zbylému chlapci klouže na cestě „Masochyst“, a chvílemi třepe oběma nohama ve vzduchu naráz, nasazují raději rovnou lezačky.
Chci dát ještě alespoň jednu cestu na druhé skále. Vybíráme „Enšpígl“. Když teď koukám do mobilu na poznámky ze soboty, mám u této cesty poznačeno, cituji: „hustý, silový jako prase“. Doporučuji si s sebou vzít odsedku. Dolez na vrchol z této strany už není tak zajímavý. Proto spíše doporučuji traverz po některém ze dvou lanových mostů.
Musím říct, že mě tento ferrátová počin mile překvapil obtížností tras. Už mě fakt dost bolely ruce, takže dvě nejtěžší cesty D/E jsem si nechali na jindy. A možná raději i na dobu, kdy bude trochu sušeji.
Den jsme zakončili ve Slaném v cukrárně. A když už jsme byli ve městě, nakoukli jsme ještě do muzea slánek v místním infocentru. Vtipné, v čem všem lze získat „světové prvenství“. A odsud nás ještě nasměrovali na nejstarší Boží hrob postavený v Čechách.
Nečekaně fajn výlet do Slaného.
