outdoorova.cz
Zdá se to skoro nemožné, ale už tři (!) roky jsme nebyli na žádné alpské čtyřtisícovce. Poslední fotku i článek jsem našla z výstupu na Dent Blanche v roce 2017. Letos na začátku července jsme po bedlivém sledování otvírání hranic vyrazili bydlíkem na dva týdny na dovolenou do Francie. Cílem byl národní park Écrins, kde se vyskytují dvě nejjižnější a nejzápadnější evropské čtyřtisícovky. Což znamená jediné, je to fakt daleko.
Průběžne registruji dotazy ohledně vybavení naší lékárničky. Této problematiky jsem se dotkla již v článku „Přípravy na expedici“, ale samotný obsah lékárničky je tam trochu nešikovně schovaný. Ale když jej někdo objeví, je nadšený. Usoudila jsem tedy, že si téma lékárničky nejen do hor zaslouží samostatný článek.
Svoboďák prohlásil, že nám „docházejí lehké kopce“. Je tedy třeba zkusit něco jiného a obohatit tak naši „sbírku motýlů“. Z oficiálních 82 evropských čtyřtisícovek jich mám aktuálně vylezeno osmnáct. Po úspěšném aklimatizačním výstupu na Aletschhorn (4 192 m n. m.) jsme tak na začátku září 2017 zamířili i na Dent Blanche (4 357 m n. m.). Dent Blanche, v překladu „bílý zub“, je impozantní čtyřtisícovka ve Walliských Alpách ve Švýcarsku. Na tomto kopci už nestačí tlapat po ledovci a nebát se exponovaných míst. Je třeba si věřit v lehkém lezení na mačkách na skále.
Expediční stravou nazývám dehydratované či lyofilizované jídlo, které je komplet připraveno ke konzumaci po zalití horkou vodou. Ani není třeba špinit ešus, jídlo se připravuje přímo v originálním sáčku. Pak už jej jen pořádně promícháte, sáček uzavřete, počkáte deset minut a můžete obědvat či večeřet.
Na začátku září jsme po dlouhém váhání nad předpovědí počasí vyrazili na týden do Švýcarska s ambiciózním plánem vylézt na dvě čtyřtisícovky. Program byl vskutku napjatý. Ještě v sobotu 2. září v poledne jsme divoce balili v Praze, a další sobotu už jsme zas potřebovali být v Kostelci nad Černými lesy na svatbě kamarádky krásní a umytí. Šance jak vše stihnout byla. Ale bez jediného rezervního dne:
Do nedávna mi stačil už před mnoha lety zakoupený obyčejný ferratový sedák. Posloužil dobře nejen na ferraty, ale i na ledovce, na skialpy, na canyoning i na občasné lezecké pokusy na skále i na ledu.
Jak se žije v basu? Jak to tam vůbec vypadá? Kolik tam bude lidí? Co bude k dispozici? Před naší expedicí na Pik Korženěvské jsem neměla vůbec představu, co mě čeká. Ale podle úvodních scén ne zrovna excelentního filmu Everest (viděli jste?), to vypadalo na samou párty a sex:-).
Podle aktuálního harmonogramu a plánovaných letů helikoptéry, bychom meli mimo civilizaci, v base campu pod Pik Korženěvské (7 105 m n. m.) a přilehlých kopcích, strávit 28 dní. Jak už jsem psala, bez cestovky se kvůli permitu a vrtulníku neobejdete. Musíte si tedy od nich pořídit jeden z balíčků. Nabízejí dvě verze. Velký balíček a malý balíček. Velký balíček se vpodstatě liší od malého balíčku jen „plnou penzí v base campu“ a je o tisíc dolarů na osobu dražší, tzn za 2 500 USD.
Pokud člověk vezme v potaz, že nechce žít jen v BC, ale i se aklimatizovat a zdolávat kopce okolo (a na tyto dny se už plná penze nevztahuje), dejme tomu třeba 10 dní z 28 bude někde na výšlapu, stálo by jídlo na 18 dní těch 1000 dolarů. A když jsem se dozvěděla, že tam vaří prý fakt hnusně, všem je z toho špatně a jakmile přejdou na vlastní stravu, že se zažívací problémy rázem spraví, nebylo co řešit. Zkusíme si vařit sami. Mělo by to být nejen výrazně levnější (úspora 20 tisíc na osobu), ale určitě i výrazně lepší. Ze zpráv co mám, se v basu vyplatí kupovat pouze vodku:-)